Colloredo-Mannsfeld

Rod Colloredo-Mannsfeld, historie a současnost šlechtických lesnických majetků (LP 9/2010)

7. září 2010

Rozhovor s Jerome Colloredo-Mannsfeldem, majitelem firmy Lesní a rybniční správa Zbiroh a ředitelem správy Josefem Myslivcem.

Pohled do historie, ale především na současnost a nynější hospodaření na největším soukromém lesním majetku v České republice se 17 000 ha lesů vám přináší rozhovor Lesnická práce 9/2010, který se uskutečnil v krásném prostředí zámku Dobříš.
 

Historie
Colloredové jsou starý italsko-rakouský rod, do českých zemí přišli během třicetileté války.

Zbirožské panství zakoupila rodina Colloredo-Mannsfeldů v roce 1879 v dražbě od Vídeňské hypoteční banky. Jejich protinacistické postoje byly v roce 1942 příčinou konfiskace celého rodového majetku (Zbiroh, Dobříš, Opočno) ve prospěch Německé říše.

Po ukončení války převzal pan Jeroným Colloredo-Mannsfeld svůj majetek na zbirožsku a hospodařil na něm do znárodnění v roce 1948. V průběhu let 1948–1992 zajišťoval hospodaření na tomto majetku stát prostřednictvím podniků státních lesů, státního rybářství a zemědělských družstev. Na základě restitučních zákonů byla původnímu majiteli obnovena vlastnická práva. Tak vznikl největší novodobý soukromý lesní majetek v České republice. V roce 1993 založil Jeroným Colloredo-Mannsfeld Lesní a rybniční správu Zbiroh a převzal do nově vzniklé firmy téměř všechny místní zaměstnance státních lesů a státního rybářství. Po jeho úmrtí v roce 1998 se novým majitelem stal jeho synovec, dědic ze závěti, Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld. Tento majitel obhospodařuje lesy v oblasti Zbirožska a Dobříšska. Součástí majetku je také zámek Dobříš.

Lesnictví
Lesní a rybniční správa Zbiroh (dále LRS) se organizačně člení na čtyři polesí, z toho tři v oblasti Zbirožska a jedno na Dobříšsku. Hospodaření v lesích LRS bylo oceněno v roce 2002 udělením mezinárodně platného certifikátu a Lesní a rybniční správa Zbiroh byla jednou z prvních 5 firem v České republice, kterým bylo toto ocenění vydáno. Část lesů leží na území CHKO Křivoklátsko.
Firma LRS dále zahrnuje dvě rybářská střediska, dopravní středisko a manipulační sklad.

Manipulační sklad je vybaven novou moderní manipulační linkou s elektronickým měřením a optimalizačním programem. Jehličnaté a listnaté dříví se zde manipuluje dle délek a průměrů a požadavků odběratelů. Dále se zde vyrábí vlákninové i palisádové dříví (surovina pro výrobu palisád). Ty jsou vyráběny v přidružené firmě Meco-drev.

Dopravní středisko zabezpečuje dopravu dřeva z odvozního místa na vlastní sklady i sklady odběratelů a dle objednávky zajišťuje i práce pro jiné zájemce. Truhlářská dílna, která je součástí tohoto střediska, zajišťuje výrobu vybavení loveckých chat a dalších výrobků pro potřeby Lesní a rybniční správy a pro zámek Dobříš i výrobu oken, dveří, nábytku, altánů, pergol a zařízení dětských hřišť podle požadavků zákazníků.

Lesní a rybniční správa Zbiroh hospodaří na ploše 430 ha rybníků. Dvě rybářská střediska zajišťují chov ryb, výlovy, prodej ryb, prodej povolenek, údržby rybníků a souvisejících objektů a odbahňování rybníků.
Jerome Colloredo-Mannsfeld je také majitelem lesů v Rakousku, kde provozuje Lesní správu Oeblarn poblíž Schladmingu.

Navrácení majetku a počátky hospodaření

– Vlastníte největší soukromý lesní majetek v ČR, v jakém stavu byl v roce 1993 na základě restitučního zákona předán a jaké byly počátky hospodaření?

Roku 1993 byl hlavní restituent strýc Jeroným Colloredo-Mansfeld. Já jsem potom vstoupil do jeho práv jako jeho dědic ze závěti. V roce 1998 po strýcově smrti jsem měl v Čechách hlavní bydliště a snažil jsem se o získání českého státního občanství. Když k tomu konečně došlo, tak se zjistilo, že jsem vlastně od narození byl oprávněným českým občanem. Kdybych to věděl, tak by se určitě v restitučních záležitostech spousta věcí vyvinula úplně jinak. Majetky Zbiroh a Dobříš byly vydané v různém období, což také souviselo s tím, že jsem v tu dobu neměl české státní občanství. Zbiroh byl vrácen okamžitě a bez problémů v roce 1993, na Dobříši to trvalo až do roku 2005.
V našich očích restituce je a byla zázrak. V roce 1993 jsme založili lesní a rybniční správu Zbiroh, kam jsme převzali téměř všechny místní zaměstnance státních lesů a státního rybářství. V době totality byly lesy takovými ostrovy. Tam, kde nebyly kalamity, emise nebo potřeba deviz, kdy se potom hodně kácelo, byly lesy ve velmi dobrém stavu. Speciálně na našem majetku, kde v roce 1929 byla velká mnišková kalamita, byly úplně mladé porosty a jejich stav byl, když se majetek přebíral, dobrý. Stav budov a infrastruktury dobrý nebyl.

– A jaké byly počátky hospodaření po ekonomické stránce?
Nikdy jsme neměli potřebu úvěrů nebo pomoci. Jak majetek přešel ze státních lesů na soukromý, tak si správa na sebe začala vydělávat a ekonomicky fungovat. Ekonomické porozumění všech zaměstnanců a spolupracovníků bylo vždycky obrovské, takže v tom nikdy nebyl problém. Navíc začátek 90. let byl pro lesní hospodářství docela dobrým obdobím.

Současné lesnické hospodaření

– Můžete ve stručnosti představit současné lesnické hospodaření?
Roční etát činí 97 tis. m3, ale skutečná roční těžba se pohybuje kolem 83–85 tis. m3. Na majetku v oblasti Zbiroha převládají ze ¾ jehličnaté dřeviny (SM 56 %, BO 12 %, MD 5 %, JD 2 %). Z listnatých dřevin je nejvíce zastoupen DB 10 %, dále BK 7 % a ostatní listnáče 8 %. Procento listnatých a melioračních dřevin však stále narůstá a to je naším cílem. V ročním objemu umělé a přirozené obnovy představují MZD již téměř 40 %, přičemž zalesňujeme asi 450–500 tis. sazenic.Způsob hospodaření je maloplošný a podrostní pasečný a jejich kombinace.

– Na velké části majetku jsou zastoupeny stejnověké smrkové porosty vzniklé po mniškové kalamitě v třicátých letech minulého století. Jaký je současný zdravotní stav těchto porostů?

Holiny po rozsáhlé kalamitě byly obnoveny převážně smrkem. Na těchto obrovských plochách byla ztížena výchova porostů a byly zejména v minulosti poškozeny zvěří.

Dnes však porosty v mniškové kalamitě přicházející do mýtního věku představují svými zásobami dřevní hmoty rozhodující zdroj našich tržeb.

– Jaká je na lesním majetku organizační struktura?

Majetek je rozdělený na čtyři polesí a každé má cca 4 tisíce hektarů. Dále máme Rybniční správu, jedno Rybářské středisko na Dobříši a jedno na Zbirohu. Systém je takový, že pod panem ředitelem Myslivcem je jakýsi mezischod a tam jsou funkce rozdělené různě, buď za správu domů, nebo obnovu lesa, plány těžby, účtárna, prodej a pak je funkce fořtů a hajných, kteří se starají o polesí. Na tisíc hektarů je jeden hajný.

– Jakým způsobem si zajišťujete těžební a pěstební činnost? Máte vlastní zaměstnance, nebo najímáte OSVČ?

Obojí. Máme asi 170 vlastních zaměstnanců včetně těch, co pracují na zámku. To je v porovnání s rakouským systémem vysoký stav, ale pokud jsme schopni poskytnout práci a dokud si to můžeme dovolit a je to pro správu únosné, tak to chceme takto nechat.

– Znamená to, že v Rakousku je výroba efektivnější?

Rakouské lesnictví vystačí s 10 až 20 % lidí, kteří jsou třeba v ČR, ale to vychází z ekonomického vývoje – je tam takový tlak na racionalizaci, že to jinak nelze. Myslím, že v průběhu příštích deseti let zde musí dojít také k velkým změnám. Na druhou stranu intenzivní systém v České republice je v něčem velmi dobrý, protože lesnictví zde je také velmi intenzivní, je zde výborná péče o porostní hygienu a stav lesa. Obojí má tedy svá pro a proti.

- Kolik máte vlastních THP pracovníků?

Bez zámku je na celé lesní správě zaměstnáno 39 THP, včetně Rybářských středisek, Manipulačního skladu, Dopravního střediska a ústředí správy.

 Jakým způsobem zajišťujete reprodukční materiál? Provozujete školkařskou činnost? Pokud ano, můžete ji představit?

Máme školky na čtyřech místech, tedy na každém polesí na celkové ploše asi 9 ha. Množství sadebního materiálu, které potřebujeme, bychom ani nebyli schopni na trhu získat. Z toho důvodu máme vlastní školky, které mají tu výhodu, že si vypěstujeme vlastní sazenice, které sem patří. I u školek je vidět vývoj k centralizaci a jak dlouho ještě budou tyto školky takhle fungovat, to nikdo neví.

– Jaké druhy dřevin ve školkách produkujete a v jakém množství?

Pěstujeme smrk, borovici, modřín, douglasku, jedli, buk, dub, jasan, lípu, olši, javor. Chtěl bych jen připomenout, že si sbíráme i vlastní semeno z našich porostů. Sázíme kolem 450ľ500 tisíc kusů sazenic za rok, někdy musíme část dokoupit, někdy zase část prodáme. Pěstujeme převážně prostokořennou sadbu.

– Nevyjde vás pěstování vlastního sadebního materiálu dráž, než kdybyste jej kupovali?

Když se připočítá ještě doprava, větší ujímavost našich sazenic, tak to vyjde nastejno. A hlavně máme sazenice včas, a nemusíme se na nikoho spoléhat.

– Vlastníte manipulační sklad. Jaké je vybavení skladu, roční pořez, které sortimenty zde vyrábíte?

Manipulační sklad je zařízení, které dříve bylo běžné, ale v současnosti od toho spousta majitelů upouští. Trend je takový, že se vyrábí dřevo v lese a okamžitě z lesa se odveze k zákazníkovi, což je nejracionálnější možnost odbytu. Pro zachování manipulačního skladu ale u nás hovoří nejen to, že je to historické zařízení, ale na našem majetku se snažíme, aby manipulační sklad byl centrum dodávek. Zde máme možnost ze dřeva, které je dováženo v celých délkách, udělat sortimenty a délky podle potřeby. Nesmíme zapomenout, že je s tím spojená obrovská kontrolní funkce, protože dřevo jde přímo z lesa na manipulační sklad a tím pádem je pod absolutní kontrolou. V tom je určitě finanční výhoda, která není spočitatelná, protože nevíme, jak by to vypadalo, kdyby se to nedělo. Další výhoda manipulačního skladu je, že se nachází přímo u železniční dráhy a velká část našeho dřeva se nakládá na vagóny. Asi 15 let se nachází přímo vedle skladu přidružená firma, která zpracovává dřevo – vyrábíme palisády a frézované dřevo. Firma potřebuje suroviny, které dodává manipulační sklad. Když shrneme hlavní přínosy skladu – je to kontrola, příprava sortimentů podle přání zákazníka, doprava dráhou a možnost zpracování dřeva vlastními zaměstnanci. Přes manipulační sklad ročně projde 55 tisíc m3 a zhruba 6 nebo 7 tisíc m3 se tam zpracuje.

Spolupráce s CHKO Křivoklátsko, lesnický park

– Část lesního majetku leží v CHKO Křivoklátsko. Jak se uvedené projevuje na hospodaření a jak probíhá spolupráce se správou CHKO?

V CHKO Křivoklátsko máme 4 500 ha pozemků, to je poměrně hodně. V I. zóně je to 1 100 ha, v II. zóně 1 800 ha. Máme zde dvě rezervace NPR Kohoutov (30 ha) a PR Lípu (25 ha), asi na 2 500 ha je vyhlášena oblast Natura 2000. Hospodaříme podle LHP, který respektuje plán péče, ke kterému se vyjadřuje správa CHKO. Samozřejmě že nám to působí někdy potíže, například nemůžeme používat chemii všude, kde by to bylo potřeba, máme někde omezení v určitých časových obdobích např. v době hnízdění vzácných ptáků a podobně. Myslím, že jsme se vždycky snažili s CHKO spolupracovat velmi dobře a za předchozího vedení správy jsme neměli žádné problémy. Asi před dvěma lety se změnilo vedení CHKO a vztahy se podstatně zhoršily, zejména v období, kdy bez našeho vědomí začali zakreslovat našich asi 2 200 ha pozemků do připravovaného NP Křivoklátsko bez toho, aby nám to řekli. To jsme samozřejmě odmítli. Následně jsme se přihlásili k myšlence lesnického parku a od té doby se vztahy ještě více zhoršily. Měli jsme několik jednání, aby se vztahy vylepšily, tak doufáme, že se snad vrátí do normálních kolejí.

– Částečně jste odpověděli na další otázku. Podpořili jste vznik Lesnického parku Křivoklátsko. Co bylo důvodem podpory této iniciativy a jak by měl podle vás lesnický park fungovat?

Důvod podporovat lesnický park byl ten, že se ukázal jako opak NP. Ale i když pomineme, že je to protiklad k národnímu parku, byli jsme pro to, aby vznikl. My jsme i v Rakousku s 5 000 ha začleněni do takového parku a lesnické parky, jak to vnímáme, opravdu podporují celý region a jsou určitě dobrá instituce. Je tu naděje, že lesnický park bude jakoby učebnicí pro návštěvníky a turisty, kteří se zde potom budou úplně jinak chovat. Celá naše příroda není úplně přirozená, je výsledkem manuální lidské práce a člověk je součást přírody, takže o ní musí také dbát. Důležitá je právě výchovná činnost. 

 Lesnický park už vznikl, ale jaké budou další kroky?

Vzniká občanské sdružení, účastníky jsou zatím LČR, ČLS a my. Měla by se tam ukázat dlouhodobost lesnického hospodaření a tradice lesnictví.

– Jakým způsobem by se lesnický park měl podle vašeho názoru propagovat směrem k veřejnosti?

Připravujeme publikace, budou informace na obcích, nástěnky, upozornění na zvláštní místa. Rozdíl je samozřejmě v tom, že lesnický park bude přístupný, obyvatelé nebudou mít zákaz vstupu do nějaké zóny, budou moci chodit všude jako doposud a bude se tam hospodařit jako dosud s využitím jemnějších způsobů.

Lesnický park bere ohled na to, že práce – myslivost nebo lesnické práce jsou součástí života v této oblasti. Studie na pražské univerzitě ukázala, že v národním parku ubývá biodiverzita a tam, kde je člověk oprávněn dále v tradičním smyslu hospodařit, se biodiverzita zvyšuje.

Čerpání dotací

– Využíváte dotací z Operačního programu rozvoje venkova a Multifunkčního zemědělství. Jaké máte zkušenosti s čerpáním této podpory a využíváte dotace poskytované MZe, MŽP nebo příspěvky na hospodařeních v lesích z krajských rozpočtů?

Dotace, které využíváme, jsou dvoje. Jednak z operačního programu, tam čerpáme dotace z kapitoly Investice do lesů. Využili jsme je například na nákup pěstebních traktorů, menších aut na převoz materiálu, odvozních souprav, na manipulační sklad nakladače. Pak jsou dotace krajské, ale v poslední době kraje nemají peníze. Máme majetek ve dvou krajích, převážná část – něco přes 10 tis. – leží v Plzeňském kraji a asi 6 tis. máme ve Středočeském kraji.
Z krajských dotací jsme získávali ročně kolem 4 mil. Kč, letos to vypadá, že když to dobře dopadne, dostaneme nějakých 750 tis.

– Situace je v obou krajích podobná?

Ano, bývávala příznivější ve Středočeském kraji, tam se příspěvky až tolik nekrátily, ale tento rok se kraje domluvily a fakticky je to tak, že bez ohledu na množství provedené práce se dává dotace na vlastníka. Kraje mezi sebou dohodly částku 250 nebo 350 tis. na vlastníka bez ohledu na to, jestli má 10 nebo 10 tis. ha. Chápeme, že peníze nejsou, ale pro nás by bylo lepší, aby byly dotace krácené nějakým koeficientem. Argumenty, že malí vlastníci by na tom byli hůř, neuznáváme, protože malí vlastníci se lesařinou neživí, mají ji jako přivýdělek, my zaměstnáváme a platíme lidi, platíme řádně daně. Musíme si s tím poradit, i když peníze nejsou a do budoucna možná nebudou. Potom máme ještě nějaké dotace z titulu Natury 2000, kapitola lesnicko-environmentální platby za zlepšení druhové skladby porostů. Tam jsme podali žádosti už v roce 2009 a teď znovu, je to velmi administrativně náročné a zatím jsme nedostali nic. To jsou dotace, kdy se dává až 60 euro na ha. Například u dotací na rybníky se nám podařilo v prvních letech 1999/2004 odbahnit z dotací šest rybníků, ať už to byly dotace z MŽP nebo MZe. Nyní už je to tak administrativně náročné přes všechna složitá výběrová řízení, že jsme dostali příslib na rybník, o který žádáme už asi pět let a museli jsme to řízení vzdát, to jsou obrovské problémy.

Certifikace

Váš lesní majetek patřil mezi první v České republice, který byl certifikován. Co pro vás certifikace znamená?

Ve státech, které jsou ve střední nebo ve velké části střední Evropy, vycházejí lesnické zákony z lesního zákona z doby Rakousko-Uherské říše z roku 1875. V ČR bylo lesnictví tradičně na vynikající úrovni, v Rakousku taktéž, ale trochu míň intenzivní z důvodu menšího ekonomického tlaku. Najednou v 80. a 90. letech se vyskytla skupina lidí, kteří si mysleli, že do toho musí zakročit a dát lesníkům certifikaci. Tato myšlenka pochází z tropických lesů, kde je certifikace samozřejmě nutná a potřebná, ale tady to nemá vlastně význam. Když dřevo dostane certifikát, je to samozřejmě v pořádku, aby se vědělo, odkud pochází, ale ve střední Evropě to je zbytečné. Ale přesto se jak ČR, tak Rakousko či Německo přidali k tomu volání trhu po certifikátu a přihlásili se taky. A vytvořili nacionální certifikát, to jsme také hned podpořili a připojili se, ale dřevo kvůli tomu není ani lepší ani horší, ani dražší ani levnější.

Vyžadují od vás odběratelé certifikaci?

Někteří odběratelé to žádají, ale málo. Správně by to mělo fungovat tak, že když je někdo certifikovaný a hospodaří podle pravidel, dříví by mělo být dražší, než u toho, kdo tak nehospodaří.

Myslivecké hospodaření 

– Jakým způsobem probíhá myslivecké hospodaření?

To je na vlastní rozhovor. V současnosti se velká část myslivosti koná ve vlastní režii. Celkem 10,5 tis. honiteb máme režijních a 6 tis. máme pronajatých. V režijní honitbě se prodává spousta odstřelů. V prvním období po restituci přišla spousta zájemců ze zahraničí, kteří prokazovali o honitby velký zájem, ale nechtěli jsme dávat honitby do tzv. cizích rukou. V současnosti je více a více zájemců z ČR, kteří mají peníze a zájem si nějakou honitbu pronajmout, nebo do honitby investovat část svých peněz. Tento vývoj si nesmíme nechat z ekonomických důvodů uniknout nebo tuto možnost vynechat. Na druhé straně jsou velké obavy ze stran zaměstnanců, kdyby se část honitby pronajala, že bychom ztratili vliv. Ale v budoucnosti budeme uvažovat o pronájmu menších částí. Větší plochy nebo plochy, kde máme exotickou zvěř, ty by určitě nepřicházely do úvahy. Ale my jako fořti budeme určovat, co by se v těch honitbách mělo dít.

– Stavy spárkaté zvěře jsou častým tématem v ochraně lesa. Myslíte si, že současný zákon o myslivosti dává vlastníkům pozemků dostatečný prostor k možnosti ovlivnit myslivecké hospodaření?

Naše revíry jsou sice velké, ale jsou pod vlivem ještě většího okolí. Což znamená, že my sami nejsme schopni vývoj zcela nějakým směrem ovlivnit. Vidíme například, že stav trofejí se bohužel vůbec nezlepšuje. Že zvěř – hlavně srnčí – se během posledních let velice decimovala. Na druhé straně škody zvěří také neubývají, i když je zvěře podle našeho názoru méně, než když jsme sem přišli. Dokud musíme chránit naše lesy oplocenkami, tak s tím máme problém. Normálně by se les měl obnovit bez oplocení. Ale to je utopický cíl, asi je lesnické právo příliš přísné a lovecký zákon možná trochu méně přísný, takže zatím se nenašla ještě žádná cesta. To je velice dlouhé téma, už se tím zabývala generace před námi a další se tím určitě bude zabývat.

– Máte srovnání s Rakouskem – jaké jsou tam škody zvěří?

V Rakousku škody jsou, to je beze sporu, ale tam je les možné obnovit bez oplocení. Ale to je dané úplně jinou přírodní strukturou a nedá se to srovnávat. 

 A srovnání z pohledu zákona o myslivosti v ČR a v Rakousku?

V ČR začíná možnost vlastní honitby teprve na 500 ha, v Rakousku je to 115 ha. V tom zde vidím výhodu, že to je mnohem větší plocha. Na druhé straně třeba v Rakousku je spousta sedláků, což v ČR neexistuje.

My máme vlastních honiteb 11, pak máme další pozemky, které jsou někde přičleněné. V našich vlastních honitbách se samozřejmě pokoušíme ovlivnit stav zvěře a odlov. V pronajatých honitbách to taky jakžtakž jde, ale určitě to nejde v těch malých částech, které jsou přičleněné, tam je to obrovský problém. Majetek je veliký, tak to můžeme ovlivnit, ale při dnešním tlaku lidí na les je život zvěře úplně jiný, než byl před sto lety, kdy návštěvnost lesa nebyla taková. Dnes je problém, například když rostou houby, že je zvěř vytlačena do polí. Na polích se skončí s pracemi, tak je zase u nás v lese, ale už se potom třeba neloví. To je problém, migrace zvěře je dnes mnohem větší.

Mimoprodukční funkce lesa

 Jaké máte obecně zkušenosti s přístupem občanů k lesu, potažmo k soukromému majetku?

V ČR máme dva fenomény. První fenomén je, že lidi 50 let viděli vlastnictví jako něco hrozného. Cit pro majetek, což samozřejmě nelze nikomu vyčítat, vůbec neexistoval nebo byl absolutně potlačen. Proto lidé vidí přírodu pro všechno možné, jestli to je sport, skládky smetí, rozdělávaní ohně – všechno se tam dá dělat jakoby bez problémů. A co už jsme říkali, že v ČR chybí – na Moravě ne – selská struktura. Proto jsem rád za každý rodinný dům, který tady vzniká, i když se krajina velice zastavuje, ale jestli tam potom máte vlastní zahradu, tak to vlastníte vy a úplně jinak se o dané staráte.

Samozřejmě že les musí také splnit svůj účel, tzn. lidé se tam mohou rekreovat, to je jasné. Já si pamatuji, že se můj prastrýc Josef na konci 19. století pokoušel asi za pět halířů poskytnout možnost na hledání hub. To bylo strašné, to vůbec nebylo možné. Toto téma už neexistuje. Houbaření je svatá kráva a s tím se musíme smířit. Ale například s tím sportem nebo zajížděním autem až do lesa, nebo skládkami, což je nejhorší, s tím bychom si měli nějakým způsobem poradit.

– Je rozdíl v chování občanů k lesu v Rakousku?

Lidé jsou všude stejní. Ale když například v Rakousku někdo přišel a u sedláka na poli vysypal odpad, tak sedlák okamžitě „vyrazil a seřval ho“ a dotyčný si to zase odnesl. Což se tady nikde nedělo. Tam mají lidé k majetku respekt, tady se to asi ztratilo. Tedy jde o to se výchovou k tomu zase dostat.

– Myslíte si, že by stát měl vlastníkům lesů přispívat na zabezpečení celospolečenských funkcí?

Vrátím se zpět k lesnímu zákonu, který to už vlastně vyřešil. Všechny funkce lesa, které vyplývají z jeho obhospodařování, jsou pro veřejnost k dispozici. Ale za ty funkce, které už jsou nad tím, když to veřejnost vyžaduje, tak by pro to měla něco učinit. Speciální služby musí být zaplaceny.

Postavení soukromých vlastníků a perspektivy v LH

– Jak hodnotíte postavení soukromých vlastníků v ČR a jak obecně hodnotíte stav lesnictví a lesního hospodářství u nás?

O stavu lesnictví v ČR se vůbec nemusíme bavit, protože ten je vynikající. Soukromí vlastníci jsou vlastně malá skupinka, která asi pro spoustu lidí představuje něco speciálního nebo nového. Samozřejmě osobně doufám, že se množství soukromých lesů v ČR pomalu bude zvyšovat. Nebylo by určitě dobré, kdyby nějaká obrovská mezinárodní firma pokoupila tisíce hektarů, ale kdyby čeští občané uvažovali o tom, koupit si někde pár hektarů, to by určitě bylo dobré – dobrý vývoj. Jak už jsem říkal na začátku, pro mě je to zázrak, že tady můžeme opět hospodařit na vlastních pozemcích. Snažíme se hospodařit co nejlépe.

– V čem vidíte perspektivu podnikání v lesnickém sektoru?

Nikdo z nás neví, co přijde. To závisí na politických, ekonomických vlivech, ale největší starosti si dělám z toho, co přinese příroda. Už 35 let hospodařím v lesích, 20 let nebyly žádné kalamity a teď v posledních 10 letech je kalamit stále více. To je moje největší starost, že klimatické podmínky nám budou dělat problémy. Naše lesy se snažíme udržovat v pořádku a všechno ostatní leží v rukou božích. No, možná ani ne tak boha, ale politiků.

– Můžete srovnat způsob lesnického hospodaření v ČR a v Rakousku?

To je velice těžko porovnatelné, protože my osobně vlastníme v Rakousku vysokoalpský les, takže podmínky nelze porovnat. Pro mě je to z lesnického hlediska v ČR úplně „rájové“.

Tradice, jak jsme se už bavili, je stejná, lesy celkově jsou také velice podobné, ty rozdíly, které jsou dané, jsou samozřejmě ekologické, ekonomické a politické.

– A z hlediska lesního zákona?

Zákony jsou velice podobné. Rakouský lesní zákon ponechává majiteli mnohem více volnosti. Hospodářský plán není povinný, ale pokud existuje, jedná se o doporučující opatření, není to zákonná povinnost.

V rámci lesního zákona je člověk úplně volný. Osobně jsem tedy z Rakouska zvyklý na mnohem volnější způsob hospodaření, ale v ČR je člověk nucen se držet striktně lesního zákona a daného plánu. Zato od státu v Rakousku nedostáváme žádné peníze, jenom v případě kalamit jsou k dispozici nějaké dotace, jinak nic. Víc volnosti, ale méně možností od státu. To je rozdíl. Obojí má svoje.