ZATLOUKAL JAN

17. 7. 1894 – 2. 6. 1971

Jan Zatloukal se narodil 17. července 1894 v moravské vesnici Výšovice u Prostějova do nelesnické rodiny. Vyrůstal ovšem v Plumově, kde jeho rodiče provozovali malý hostinec. Aby však uživili svých osm dětí, museli také obhospodařovat zemědělská políčka v blízkém okolí. Jan navštěvoval reálnou školu v Prostějově a Olomouci. Jeho další studium v roce 1914 přerušila první světová válka, ve které sloužil u dělostřeleckého oddílu v Jugoslávii. Díky tomu ovládal kromě svého mateřského jazyka a němčiny i srbštinu.

Po ukončení války, i díky finanční podpoře svých příbuzných, nastoupil v roce 1918 na Vysokou školu zemědělskou při technice v Praze a později studoval i na Vysoké škole zemědělské v Brně. Státní zkoušky z oboru lesního inženýrství složil r. 1920 (v Praze) a 1921 (v Brně).

Svou úspěšnou lesnickou kariéru zahájil v roce 1921 jako lesní elév na velkostatku v Zákupech a v Brandýse nad Labem. V roce 1926 byl přeložen do Červeného Poříčí, kde r. 1929 získal hodnost lesmistra a jako vedoucí úředník správy měl na starosti jeden z nejlepších státních statků v Československu. Osud s ním však měl jiné plány a jeho lesnické působení v Červeném Poříčí ukončilo setkání s kancléřem JUDr. Přemyslem Šámalem. Zatloukal dostal nabídku, aby nastoupil jako lesní správce (ředitel) k prestižnímu majetku Kanceláře prezidenta republiky – Lesní správě Lány. Před tímto osudovým setkáním byl rozhodnutý, že tuto pozici odmítne, ale kancléř Šámal dokázal na něj zapůsobit natolik, že místo ihned přijal. Na lesní správě Lány na Křivoklátsku působil ve vedoucí pozici až do roku 1945. V průběhu několika let byl jmenován lesním radou (1933) a vrchním lesním radou (1938). Během svého působení v Lánech se musel potýkat nejen se specifickým lesnickým a mysliveckým hospodařením na zdejším majetku, který zahrnoval rozsáhlou Lánskou oboru, ale i s požadavky Kanceláře prezidenta republiky na zajištění významných diplomatických setkání a lovů. Kromě zvelebování zdejších lesů se intenzivně snažil zušlechťovat zdejší chov zvěře. V této oblasti čerpal i ze znalostí a zkušeností svého přítele prof. Julia Komárka, s nímž často vyjížděl do nejzazšího východního cípu Československa, kde poznával krásu karpatských jelenů, kteří se později stali základem nového chovu jelení zvěře v Lánech. Mimo zajišťování „běžných“ lovů pro hosty Kanceláře prezidenta republiky se v roce 1937 lesní správě dostalo vzácné výsady, neboť mohla uspořádat naháňku pro rumunského krále Carola II. a jeho syna prince Michala. Za úspěšnou loveckou akci obdržel Zatloukal řád Rumunské hvězdy V. třídy. V období druhé světové války se aktivně podílel na protinacistickém odboji, když podporoval partyzánské skupiny ukryté v místních lesích a v posledních dnech války osobně zachránil život sestřelenému pilotovi amerického bombardéru B – 17. Osvobození však bylo pro Zatloukala trpké, neboť byl z pozice lesního správce odvolán tzv. „čestným soudem“ Závodního výboru dělnictva Lesní správy v Lánech. Důvodem bylo to, že neměl dostatečné pochopení pro dělnictvo a předpoklady pro jejich vedení v „novém politickém zřízení“. Po tomto komunistickém puči byl přeložen ke Kanceláři na Pražský hrad a v roce 1946 jmenován ministerským radou. V roce 1947, i z důvodu změny politických poměrů, odešel na vlastní žádost do trvalé výslužby. V letech 1947 – 1950 vykonával funkci předsedy ČsMJ. Jan Zatloukal zemřel 2. června 1971 v Praze - Radotíně.

Na závěr zmiňme jeho výrok z roku 1947, jehož platnost přetrvává:

"Našim předkům jsme povinni vděčností za odkaz staroslavné naší myslivosti, která i přes mnohou nepřízeň prošlých dob zůstala chloubou naší vlasti a vzbuzuje v cizině obdiv. Je proto svatou povinností odkaz našich otců nejen zachovati, ale i nezištně vynaložiti veškerou snahu k zvelebení všeho, pokud je to kde možné, co nám v dědictví bylo dáno."