Paseka a její role na Křivoklátsku

Již v dávné historii byl les nejen na Křivoklátsku člověkem ovlivňován. Těžba dřeva byla prvním krokem k lidské kolonizaci daného území. Stromy se kácely, dřevní hmota byla zpracována. Vytěžená místa se využila ke stavbě obydlí, pastvu dobytka, zemědělskou činnost, nebo také pro vymezení bezpečnostního perimetru kolem sídel před divokou zvěří a nájezdy bojovníků. Paseka byla základním instrumentem rozvoje lidské civilizace.

V současnosti je však paseka vnímána jako zcela negativní produkt lidské činnosti v lese. Opravdu je tomu tak?

Odpověď na tuto otázku nalezneme v hospodářském lese. Zákon o lesích nám mimo jiné stanovuje jeden limit, a tím je velikost holé seče – obvykle je to jeden hektar. Na Křivoklátsku však ani zdaleka nevyužíváme této hodnoty a průměrná velikost uměle vytvořené holiny – paseky z mýtní úmyslné těžby se pohybuje kolem čtvrt hektaru, tedy 0,25 ha. Můžete zde objevit i větší plochy, které však vznikly z důvodu kalamity po kůrovci, případně po bořivém větru. Jinak řečeno, není paseka jako paseka. Tato skutečnost předznamenává podmínky, které budou na dané ploše ovlivňovat, jak růst mladého lesa, tak i růst bylinné vegetace. Vlivem mateřského porostu kolem paseky vzniká velice příznivé klima pro odrůstání dřevin – stín, vyšší vlhkost, nižší teploty. Jen ty světlomilné dřeviny jako je dub, borovice, ale i třešeň a další vzácnější listnáče mají v těsné blízkosti starého porostu, natož pod prosvětleným porostem nouzi o světelný požitek. Navíc se zde často negativně projevují i houbové patogeny jako plíseň šedá nebo padlí dubové, kterým větší vlhkost a stín vyhovuje natolik, že dokáží zcela zdecimovat mladé dubové nárosty. Právě dub, jako naše páteřní dřevina Křivoklátska i s pohledem do budoucnosti potřebuje ke svému vývoji paseku. Bez ní není schopen zdárně odrůstat a vytvářet kvalitní a zdravé porosty v budoucnu. Zde je paseka neoddiskutovatelným prvkem tvorby lesa. Na Křivoklátsku je přitom zhruba polovina plochy lesa vhodná pro dub.
Pokud se podíváme na křivoklátskou paseku okem botanika, můžeme na ní často spatřit mnohem vyšší bohatost bylinné vegetace než na kdejaké louce. Je to zapříčiněno právě silným slunečním požitkem, který probudil mnoho deponovaných bylinných semen v porostu. Probuzená vegetace má několik let na to, aby si zase vytvořila semenné zásoby na další světelné období. Mnoha ekology podporovaný bezpasečný způsob tuto světelnou výhodu na dubových stanovištích však postrádá.

Cílem křivoklátských lesníků je vytvářet v lese maximální množství světelných a růstových podmínek včetně pasek nebo prosvětlených částí lesa. Získáme tím prostor nejen pro dřeviny, ale i pro bylinnou vegetaci a na ni navázaný bohatý život dalších organismů. Nakonec sto druhů dřevin na Křivoklátsku potvrzuje správnou lesnickou cestu a myšlení mnoha generací zdejších lesníků.